Katarína Ryšavá

25.05.2023

Femicida: Nazývejme násilí a vraždy žen pravými jmény

Vraždy žen jsou nejčastěji projevem a důsledkem partnerského násilí. O případech, v nichž pachatel zabije svou partnerku, se ale často hovoří bez širšího kontextu. Podle nás je třeba násilí jasně pojmenovávat.

“Během posledních tří týdnů vyústily v Česku tři vztahy v brutální vraždy. Zemřelo při nich dohromady sedm lidí,” stojí v perexu k epizodě s názvem Problém, před kterým Česko zavírá oči pořadu Studio N, který se věnuje několika případům vražd, ke kterým došlo v průběhu dubna. V médiích jsme však zaznamenali další obdobné případy také v květnu, například tento.

Co to je femicida a proč není násilí označováno pravými jmény?

Často se jedná se o vraždu motivovanou osobními vztahy. Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí, že „femicidou se obecně rozumí úmyslná vražda žen, protože jsou ženy“. Femicidu podle WHO obvykle páchají muži. „Většinu případů femicid páchají partneři nebo bývalí partneři a součástí kontextu bývá dlouhodobé domácí násilí, vyhrožování nebo zastrašování, sexuální násilí nebo situace, kdy ženy mají menší moc nebo méně prostředků než jejich partner,“ stojí dále v definici WHO.

Ženám podle WHO hrozí zabití současným nebo bývalým partnerem mnohem častěji než mužům. Ty s větší pravděpodobností zabije někdo cizí. Celkem 35 procent veškerých vražd žen je spácháno jejich bývalým či současným partnerem.

V roce 2021 bylo podle Organizace spojených národů na celém světě svým partnerem nebo příbuzným zavražděno na 45 tisíc žen. Projekt Tiché svědkyně organizace ROSA mapuje ty případy zavražděných žen, o kterých informovala česká média a sdílí příběhy těchto obětí. V Česku podle těchto dat, která však nemusí být úplná, proběhne asi 20 až 30 femicid ročně.

Nedostatek dat

Právě média jsou však jediný zdroj, ze kterého se o vraždách žen na základě jejich pohlaví můžeme dozvědět. “Stát obecně data o femicidách v podstatě nesleduje, eviduje si v rámci policejních statistik informace o vraždách, ale femicidy tam nejsou nijak označované ani pojmenované a není záruka, že z toho, co se eviduje, někdy nevypadnou. Totéž však platí pro celou oblast násilí na ženách,” říká vedoucí našich právních služeb Petra Presserová.

V mnoha případech vražd tak média a následně veřejnost ani neví, že se jednalo o partnery. “Dnes ze statistik zjistíme pohlaví a jestli oběť a pachatel byli v příbuzenském stavu, ale nejde z nich udělat jednoznačnou linku, jestli šlo o partnera nebo partnerku. Bylo by potřeba doplnit statistiky o ukazatel, který by to takto označil,” dodává Jitka Poláková, ředitelka proFem. Policisté podle jejich slov údaje samozřejmě mají, protože případ prošetřují. “Nestálo by to žádné úsilí navíc, stačilo by přidat jen jeden sloupeček v tabulce. Podobně bychom mohli schraňovat data i o sebevraždách, a o tom, zda souvisí s týráním ze strany partnera,” navrhuje Jitka Poláková.

I když se ale informace o příbuzenském stavu objeví, čin, při němž muž zabije svou partnerku nebo dokonce několik členů rodiny, je ve veřejném i mediálním prostoru často označovaný jako “roztržka” nebo vyústění “sporů”. Taková pojmenování působí, že vztah dvou osob, z nichž jedna zavraždila druhou, byl rovnocenný. Navíc tím dochází k zamlžení kontextu, ve kterém byla femicida spáchána a co jí předcházelo.

Femicida je formou partnerského násilí

Veřejnost si pak těžko může spojit, že takovým vraždám ve většině případech předcházelo dlouhodobé týrání, fyzické či psychické násilí, stalking nebo výhrůžky. Zabíjení žen je podle publikace Vraždy v kontextu domácího násilí, kterou jsme vydali před několika lety, projevem násilí na ženách, které plyne z nerovného postavení ve vztahu. Pokud by se tedy podařilo snížit případy partnerského násilí, snížil by se významně i počet vražd žen. 

Podle nás je tedy třeba jasně mluvit o tom, že taková vražda ženy je extrémní formou i důsledkem partnerského násilí a že v těchto případech se jedná o femicidu. “Opakovaně jsme vyzývali Ministerstvo vnitra i Ministerstvo spravedlnosti, například prostřednictvím Výboru pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách pod Radou vlády pro rovnost žen a mužů, aby se statistiky sbíraly a vyhodnocovaly,” dodává Jitka Poláková. Větší důraz na prevenci partnerského násilí, ale také na ochranu obětí by podle ní mohl přispět ke snížení počtu případů femicid.

O překážkách, s nimiž se běžně setkávají oběti násilí na ženách, které se snaží svou situaci řešit, se můžete dočíst v naší publikaci Bariéry v systému pomoci obětem partnerského násilí. Ta stojí na kvalitativním výzkumu a rozhovorech s oběťmi a zástupci institucí, kteří s nimi pracují.

Lepší ochrana obětí

Společně s organizacemi ROSA a Acorus se v rámci Koalice NeNa dlouhodobě snažíme o zlepšení situace v oblasti partnerského násilí a daří se nám činit alespoň dílčí kroky. 

Prostřednictvím nového zákona o domácím násilí, jehož návrh připravujeme, se snažíme mimo jiné zvýšit ochranu obětí. Chceme, aby v případech, kdy policie násilníka vykáže ze společného obydlí, byly zabaveny všechny jeho zbraně. A také, aby se doba vykázání prodloužila z 10 na 14 dní, a oběti a organizace jim pomáhající tak měly více času jednat a připravit si další postup. Mimo jiné přinášíme jednotnou definici domácího násilí, aby všechny zapojené orgány vnímaly tento termín stejně a aby se násilné jednání ve vztahu dalo jednoznačně označit jako domácí násilí. Díky jasné definici bude snazší pojmenovat domácí násilí pravým jménem.

Nyní návrh půjde do připomínkového řízení a vláda by jej měla projednat v červnu. Více o obsahu nového zákona najdete zde.