Sexuální násilí
Navzdory mnoha pozitivním změnám, kterých bylo na celosvětové úrovni za posledních 20 let dosaženo, není ve 21. století společnosti, ve které by neexistovalo sexuální násilí. Co přesně tento často medializovaný termín znamená, v jakých formách se projevuje a jaké má implikace pro jeho oběti a pachatele?
Sexuální násilí se odehrává napříč státy a kontinenty. Ačkoliv se výzkumy v této oblasti potýkají s nedostatkem srovnatelných dat, dostupné informace naznačují, že 35% žen na celém světě zažilo v určitém okamžiku svého života fyzické nebo sexuální násilí.[1] Některé národní studie však ukazují, že až 70% žen v životě zažilo fyzické nebo sexuální násilí, jehož pachatelem byl jejich intimní partner.[2] Průzkum Agentury Evropské unie pro základní práva z roku 2015 ukázal, že v České republice zažilo fyzické nebo sexuální násilí 32 % žen, sexuální zneužívání 12 % žen a znásilnění 5 % žen.[3] Dle reprezentativního výzkumu MindBridge Consulting, a.s. pro proFem, o.p.s. pak vyplývá, že s nějakou formou sexuálního obtěžování nebo sexuálního násilí se setká během svého života 54 % žen, se znásilněním pak 9,2 % žen. To je v přepočtu asi 409 tisíc žen v ČR.[4] Co se za těmito čísly a pojmy skrývá, co přesně znamenají a co implikují pro oběti a pachatele sexuálního násilí?
Co je to sexuální násilí?
Podle Generálního tajemníka OSN António Guterrese[5] "sexuální násilí představuje porušení práva každého jednotlivce na důstojný život, hrozbu pro kolektivní mír a bezpečnost lidstva.“ Jeho předchůdce Kofi Annan označil sexuální násilí za „urážku naší společné lidskosti“. Nepřijatelnost sexuálního násilí je dnes ukotvena v široké množině mezinárodních nástrojů. Mezi nejdůležitější patří Deklarace o odstranění násilí páchaného na ženách (1993), Vídeňská deklarace a akční program (1993), rezoluce rady OSN (S/Res/1325, S/Res/1820, S/Res/1888, S/Res/1960 a S/Res/2106) a reporty generálního tajemníka OSN. V mezinárodním trestním právu je sexuální násilí během konfliktu považováno za zločin proti lidskosti.[6] Toto se odráží i v českém právním řádu – konkrétně v § 401 trestního zákoníku, který mimo jiné klasifikuje znásilnění, sexuální otroctví, vynucenou prostituci, vynucené těhotenství, vynucenou sterilizaci nebo jiné obdobné formy sexuálního násilí jako útok proti lidskosti.
Navzdory tomuto globálnímu chápání sexuálního násilí jako chování, které hanobí lidskou důstojnost a ve své nejhorší podobě porušuje právo na život, se však jeho konkrétní definice odvíjejí od hodnotového a socio-kulturního rámce jednotlivých společností. Nedá se proto hovořit o jednotné, univerzálně akceptované právní, společenské či ekonomické definici tohoto termínu. Hojně se však používá definice Světové zdravotnické organizace, která sexuální násilí formuluje jako „jakékoli sexuální jednání zahrnující pokusy o dosažení sexuálního styku, nežádoucí sexuální poznámky a návrhy, činy směřující k obchodování či jinak namířené proti sexualitě jedince, které využívají nátlak. Může být prováděno kýmkoli, nezávisle na vztahu mezi obětí a pachatelem, a v jakémkoli prostředí včetně domova a práce.“[7] Zásadní při kvalifikaci sexuálního násilí je nesouhlas se sexuální aktivitou, neschopnost souhlasu způsobená například postižením, spánkem či vlivem omamných látek a nemožnost odmítnutí způsobená hrozbou fyzického násilí nebo nátlakem.
V posledních letech se místo pojmu sexuální násilí začalo používat termínu „sexualizované násilí“, který jasně vyjadřuje užití sexuality jako nástroje moci s cílem ponížit či degradovat.[8] Časté záměny terminologie v oblasti sexuálního násilí však mohou vést ke značnému znepřehlednění tohoto tématu. Pojem sexuální násilí je například někdy zaměňován s pojmem „násilí na ženách“. Ačkoliv výsledky mezinárodních výzkumů jednotně poukazují na fakt, že se sexuálního násilí dopouštějí převážně muži na ženách, je důležité zmínit, že pachateli i obětmi sexuálního násilí mohou být jak chlapci a muži, tak dívky a ženy. Mohou jimi být také staří lidé, lidé s fyzickým hendikepem a mentálním deficitem. Sexuální násilí bývá také často redukováno na jeho nejzávažnější formy – znásilnění a sexuální zneužívání.
Jaké jsou formy sexuálního násilí?
Sexuální násilí se projevuje v různých formách, jejichž právní postižitelnost či naopak společenská tolerance závisí na konkrétní společnosti. Český právní řád uvádí jako trestně postižitelné formy sexuálního násilí: Znásilnění, Sexuální nátlak, Pohlavní zneužití, Soulož mezi příbuznými, Kuplířství, Prostituci ohrožující mravní vývoj dětí, Šíření pornografie, Výrobu a jiné nakládání s dětskou pornografií, Zneužití dítěte k výrobě pornografie, Účast na pornografickém představení a Navazování nedovolených kontaktů s dítětem.[9] Český právní řád však trestně nepostihuje například sexuální poznámky a narážky. Jak naznačuje tento příklad, formy sexuálního násilí jsou mnohem obsáhlejší než definice sexuálního násilí obsažená v rámci právních řádů jednotlivých států.
V médiích, odborných textech i ve veřejném diskurzu je nejčastěji jmenovanou formou sexuálního násilí znásilnění[10], které Světová zdravotnická organizace definuje jako „fyzicky nebo jiným způsobem vynucená penetrace (i nepatrná) vaginy nebo konečníku penisem, jinou částí těla nebo předmětem“[11]. Této pokrokové a komplexní definice však není celosvětově užíváno. Samotný akt znásilnění je neméně heterogenní kategorií než kategorie sexuální násilí. Spadá sem například pokus o znásilnění, znásilnění v manželství či skupinové znásilnění. Dalšími formami sexuálního násilí jsou pak například sexuální obtěžování a nežádoucí sexuální návrhy, nucené sňatky, včetně sňatků dětí, zabraňování v užití antikoncepce či jiných kontraceptivních metod, nucení k potratu, mrzačení pohlavních orgánů a sexuální vykořisťování. Míra společenského konsenzu se zařazením těchto forem chování do kategorie sexuální násilí se však liší v závislosti na hodnotách a kultuře konkrétní společnosti.
Jaké jsou následky sexuálního násilí?
Oběti sexuálního násilí často prožívají doživotní následky fyzického, psychického, sociálního a emočního charakteru. Ve fyzické rovině se většinou jedná o různě závažná poranění pohlavních orgánů, nechtěná těhotenství a nákazu sexuálně přenosnými nemocemi. V psychické a emoční rovině se nejčastěji jedná o stavy deprese, poruchy spánku, odmítání veškerého fyzického kontaktu nebo naopak promiskuitu. Oběti také často trpí posttraumatickou stresovou poruchou, při které opakovaně prožívají traumatickou událost a vyhýbají se místům a situacím, ve kterých k události došlo. Následky sexuálního násilí jsou často umocněny nepochopením ze strany rodiny i společnosti, sociálním vyloučením a stigmatizací. Oběti sexuálního násilí mohou mít z důvodu prožitého traumatu často zdánlivě paradoxní a matoucí projevy chování a emocí. Tyto reakce na traumatickou zkušenost jsou však zcela normální. Je proto důležité, aby okolí s obětí násilí jednalo citlivě a s pochopením. Toto téma přibližuje naše video:
Tato společenská reakce je podmíněna mnoha mýty, které sexuální násilí opřádají. Nejklasičtějším z těchto mýtů je, že oběť si o sexuální násilí řekla svým zjevem či chováním. Odpovědnost za sexuální násilí však nikdy nenese oběť, nýbrž pachatel, jehož motivy jsou častěji moc, pomsta a vztek než pouze sexuální touha. Jak uvádí Čírtková: „Za domácí násilí nese v plném rozsahu zodpovědnost právě agresor, nikoli oběť. Násilí vůči blízké osobě je totiž nepřípustné a neomluvitelné za jakýchkoli okolností.“[12]
Co dělat v případě sexuálního násilí?
Kvůli sociálnímu stigmatu spojenému se sexuálním násilí oběti často nevyhledají odbornou právní, sociální, psychologickou a lékařskou pomoc. Děje se tak nejen bezprostředně po násilném aktu, ale i v průběhu dalších měsíců a let. Často se ze strachu z nepochopení či vyloučení ani nesvěří rodinným příslušníkům či blízkým přátelům. I když otevření tohoto tématu a vyhledání odborné pomoci může být stresující a vyžaduje hodně odvahy, je důležité pomoc vyhledat.
V poradnách a intervenčních centrech proFem poskytujeme všem osobám postiženým domácím a sexuálním násilím odbornou právní a sociální pomoc. Prostřednictvím cíleného poradenství pomáháme našim klientkám a klientům zvládat krizové situace vlastními silami, překonat prožitá traumata a znovu žít důstojný a plnohodnotný život. Podporu poskytujeme také prostřednictvím telefonní linky právní pomoci, chatového a emailového poradenství. Veškeré naše služby jsou bezplatné a řídí se principy důvěry, nestrannosti, diskrétnosti a nezávislosti.
Práva obětí trestného činu
Obětí trestného činu, kam patří také sexuální násilí (například znásilnění) se může stát kdokoliv. Zároveň může být těžké se v celé situaci, ale i právech a možnostech, vyznat. Zákon přitom na oběti trestných činů pamatuje a oběti mají určitá práva, například na právní poradenství zdarma. Informace o právech obětí trestných činů naleznete v seriálu informačních videí.
Informace o sexuálním násilí pro neslyšící
Další informace k tématu
Více informací k tématu sexuálního násilí naleznete zejména v našich publikacích a výzkumných zprávách (sekce Vydali jsme, kterou najdete na tomto webu), například v analýze trestů za znásilnění Jen ano je ano, nebo v brožuře s informacemi pro oběti sexuálního násilí a jejich okolí Nejste na to sama.
Zdroje:
[1] Department of Reproductive Health and Research, World Health Organization. Global and regional estimates of violence against women: prevalence and health effects of intimate partner violence and non-partner sexual violence, 2013, 2.
[2] Department of Economic and Social Affairs, United Nations. The World’s Women 2015, Trends and Statistics, Chapter 6, Violence against Women, 2015, 139-160.
[3] European Union Agency for Fundamental rights. Violence against women: an EU-wide survey Main results, Luxembourg: Publications office of the European Union, 2014, 28-50.
[4] https://www.profem.cz/cs/o-nas/novinky/a/s-nejakou-formou-sexualniho-nasili-obtezovani-se-setkala-kazda-druha-zena
[5] https://peacekeeping.un.org/en/sexual-violence-is-threat-to-every-individuals-right-to-life-of-dignity-un-chief
[6] Rome Statute of the International Criminal Court, A/CONF.183/9
[7] Krug EG et al., eds. World report on violence and health. Geneva, World Health Organization, 2002, 147 - 174
[8] KUTÁLKOVÁ, Petra; KOBOVÁ, Ľubica, eds. Sexuální násilí: Proč se nikdo neptá?, Příbram: PBtisk a.s., Příbram, 2014, 20
[9] Trestní zákoník, 40/2009 Sb. Část druhá, Hlava III Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti
[10] KUTÁLKOVÁ, Petra; KOBOVÁ, Ľubica, eds. Sexuální násilí: Proč se nikdo neptá?, Příbram: PBtisk a.s., Příbram, 2014, 2 KUTÁLKOVÁ, Petra; KOBOVÁ, Ľubica, eds. Sexuální násilí: Proč se nikdo neptá?, Příbram: PBtisk a.s., Příbram, 2014, 20
[11] Krug EG et al., eds. World report on violence and health. Geneva, World Health Organization, 2002, 147 - 174.
[12] Čírtková, Ludmila. Vybrané výzkumy a teorie domácího násilí, Policiesta - měsíčník Ministerstva vnitra, 7/22, 11