Katarína Ryšavá
19.04.2023
Jak komunikovat s oběťmi?
Na posledním setkání Platformy pro pomoc obětem sexuálního násilí, které proběhlo v březnu, naše vedoucí terapeutických služeb Dana Pokorná vzdělávala ostatní členy o sexuálním násilí a citlivém přístupu k obětem. Jaké základní informace si účastníci odnesli?
Iniciovali jsme vznik Platformy pro pomoc obětem sexuálního násilí, v rámci které chceme spolupracovat s organizacemi, které pomáhají obětem sexuálního násilí či pracují s různě znevýhodněnými cílovými skupinami a ve své praxi se s oběťmi násilí setkávají. Společně se budeme pravidelně setkávat, vzájemně se vzdělávat a sdílet know-how."
Dana Pokorná, vedoucí terapeutických služeb, v rámci již druhého setkání Platformy vzdělávala ostatní o tom, jak přistupovat k obětem sexuálního násilí.
Co je to vlastně sexuální násilí a jak může dopadat na oběti?
Primárně je třeba vědět, co je sexuální násilí a jaké jsou jeho formy. Jedná se o jakékoliv sexualizované jednání vykonané proti vůli druhého člověka. Jeho formy mohou být kontaktní (nevyžádané doteky, znásilnění…) nebo nekontaktní (sexuální narážky, exhibicionismus, nepovolené šíření intimních fotografií…). Pachatel sexuálního násilí ve většině případech oběť zná, může se jednat o známé, příbuzné nebo partnery. Oběťmi sexuálního násilí jsou také děti.
V rámci prezentace se Dana Pokorná dotkla také legislativy, hovořila mimo jiné o tom, kdo je zvlášť zranitelná oběť, což bývají mimo jiné děti, oběti znásilnění nebo například oběti trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti.
Součástí vzdělávání bylo vyvracení mýtů, které mají často přitěžující vliv na oběti a polehčující vliv pro pachatele. Mezi ty časté patří to, že oběť k sexuálnímu násilí nějakým způsobem přispěla, například oblečením nebo chováním. Za násilí je však vždy zodpovědný pouze ten, kdo ho spáchal. Vyvrátili jsme také mýtus typické oběti či typického pachatele – obětí může být osoba z jakékoliv věkové nebo socioekonomické skupiny, stejně tak pachatel, který navíc nemusí být vždy deviantní nebo patologický jedinec.
Pro pochopení práce s oběťmi je třeba znát, jaké může mít sexuální násilí dopady. Dana Pokorná vysvětlila, jaké mohou být reakce na stresovou situaci, kterou sexuální násilí je. Může se jednat o aktivní reakci, útěk či útok, nebo o reakci pasivní, kam patří takzvané ustrnutí či zamrznutí. Jedná se o přirozenou reakci těla, kterou oběť nedokáže kontrolovat a při níž oběť není schopná se jakkoliv bránit, často se nedokáže pohnout či promluvit.
U oběti se následně může rozvinout trauma. Trauma způsobuje změny jak ve fyzické, tak emoční nebo sociální oblasti. Projevuje se mimo jiné úzkostnými a depresivními stavy, úlekovými reakcemi, někdy až emoční otupělostí, oběti mohou trpět flashbacky, potížemi se spánkem či psychosomatickými obtížemi. Některé oběti mohou mít sebevražedné myšlenky, sebepoškozovat se, či zneužívat alkohol nebo jiné látky. Tyto projevy se mohou projevit i s delším odstupem času. Například u dětských obětí to může být až v dospělosti. Zotavení může trvat týdny, měsíce, ale i několik let. Zároveň je třeba zmínit, že u každého se mohou dopady projevovat odlišně.
Je potřeba zdůraznit také to, že ne u každého, kdo se setká se sexuálním násilím, se nutně rozvine trauma.
Jaká jsou základní pravidla komunikace s oběťmi?
Dana Pokorná ostatním členům platformy také v obecné rovině nastínila, jak ve své praxi přistupovat k obětem sexuálního násilí, protože přístup okolí má zásadní vliv na jejich zotavení.
Hlavní zásadou je důvěra a podpora oběti. Pokud se vám oběť svěří, je důležité nijak nezpochybňovat, co říká, a neobviňovat ji. Nezáleží na tom, jak se oběť v dané situaci chovala, za násilí je vždy odpovědný ten, kdo se ho dopustil. Ti, co pracují s oběťmi, by oběť neměli tlačit k rozhodnutím a řešením, například k okamžitému nahlášení činu na policii. Je potřeba respektovat tempo, které si oběť sama zvolí, a její potřeby.
Nutností je vytvoření bezpečného prostoru, ve kterém může oběť ventilovat své pocity a je třeba ji ujišťovat, že je normální cítit to, co cítí. Prožívání každé oběti sexuálního násilí může být velmi odlišné, nikdy však není „nenormální“. Je důležité také pracovat s pocity viny, které může oběť mít, snažit se z ní tyto pocity sejmout, ujistit ji, že to není její chyba.
Lidé, kteří pracují s oběťmi sexuálního násilí, by se měli vyvarovat bagatelizaci, utěšování, že bude vše zase dobré, litovaní oběti nebo k nucení k řešení situace.
Specifické je pak jednání s oběťmi v rámci různých služeb – například v krizové intervenci nebo v psychoterapii.
Pokud se vám se sexuálním násilí svěří blízká osoba, důvěřujte jí, dejte ji v první řadě prostor, aby se vám svěřila. Následně ji můžete motivovat, aby vyhledala odbornou pomoc a poskytnout jí kontakty na specializované služby, do ničeho ji však nenuťte.
Projekt Rozvoj Platformy pro pomoc obětem sexuálního násilí je podpořen z Fondů Norska 2014 - 2021 a je realizován v termínu od 1.11.2022 do 30.4.2024.
Více o Fondech EHP a Norska najdete na stránkách eeagrants.cz nebo eeagrants.org.