Katarína Ryšavá

08.09.2023

Jak má vypadat nová definice znásilnění?

Do legislativního procesu koncem srpna vstoupil návrh Ministerstva Spravedlnosti týkající se redefinice trestného činu znásilnění a dalších legislativních změn v oblasti sexuálního násilí. Proč podle nás nejsou dostačující?

Varianta první podle ministra Pavla Blažka ponechává stávající koncept trestného činu znásilnění a vytváří nový trestný čin nesouhlasného pohlavního styku. „Budou tak postihovány případy, kdy není užito násilí, ani není oběť ve stavu bezbrannosti, ale s pohlavním stykem nesouhlasí nebo nesouhlas neprojeví z důvodu silného úleku či překvapení," uvedl na setkání k redefinici znásilnění Blažek, který návrhy Ministerstva spravedlnosti představoval. Jeho vyjádření a celé návrhy zveřejnilo Ministerstvo na svém webu.

Podle druhé navrhované varianty by znásilnění bylo definováno tak, že se jedná o soulož a srovnatelný pohlavní styk, který pachatel provedl  „proti vůli” oběti. „Méně závažné sexuální praktiky založené na násilí nebo na zneužití bezbrannosti pak budou vyčleněny do nového trestného činu sexuální útok," uvedl dále Blažek.

Navrhované verze však podle nás nepostihují všechny formy znásilnění a nejsou dostatečně šetrné vůči obětem. Co vnímáme jako problematické?

Podle nás je znásilněním taková sexuální aktivita, která je provedena bez explicitního souhlasu. Tak by také měla být definovaná zákonem. Návrhy ministerstva však nepočítají s tím, že pouze „ano je ano“. Podstatou znásilnění by podle navrhované definice mělo být jednání „proti vůli“, tedy vycházející z principu, že „ne je ne“. Takový přístup však dostatečně nepokrývá případy, když oběť není schopná nesouhlas vyslovit nebo se bránit například z důvodu takzvaného  „zamrznutí”, kdy se často není schopna ani pohnout či promluvit, nebo když je pro ni nebezpečné odpor projevit z důvodu znevýhodněného postavení vůči pachateli (protože je například jejím trenérem nebo učitelem).

Zamrznutí je přitom mimovolným neovladatelným procesem těla reagujícím na akutní ohrožení. Jde o vrozenou reakci na stres. Pro její aktivaci není potřeba ani úlek, „překvapení” či podobný impuls, jde o instinktivní nekontrolovatelnou reakci limbického systému, která je u případů znásilnění velmi častá. Nejde o poruchu chování, jde o zcela normální nekontrolovatelnou reakci na nenormální situaci.

Nedostatečný pojem "bezbrannost"

Dále pak navrhovaná definice pracuje s pojmem “bezbrannost.” Již teď platí, že k znásilnění dojde, pokud pachatel zneužije bezbrannosti oběti, tedy třeba situace, když oběť spí nebo je pod vlivem omamných látek. Termín “bezbrannost” v nově navrhované definici však nezahrnuje právě zmíněné zamrznutí či situaci, ve které oběť není schopná projevit nesouhlas z důvodu mocenského postavení mezi ní a pachatelem. Kromě toho návrhy ministerstva označují za automaticky „bezbranné“ děti pouze do pěti let. To je podle nás příliš nízká věková hranice a jsme pro to, aby byla v souladu s poznatky vývojové psychologie nastavena alespoň na 12 let.

Stojíme si za tím, že pro oběti by nejvhodnější legislativní změnou bylo explicitně stanovit požadavek souhlasu, nikoliv po oběti požadovat projevení nesouhlasu. Tím by se vyřešily i výše zmíněné případy, kdy oběť není schopná vyjádřit nesouhlas i z jiných důvodů než z “bezbrannosti”. Souhlas lze vyjádřit verbálně i neverbálně, například tím, že se druhá osoba aktivně dobrovolně, vědomě a nadšeně zapojuje.

Dále vnímáme jako velmi problematické, že návrh zákona navrhuje snížení hranice trestní sazby za pohlavní zneužití, tedy vykonání soulože nebo jiného pohlavního zneužití na dítěti mladším patnácti let. Návrh stanovuje v případě, když dojde tímto činem k těžké újmě na zdraví, snížit dolní hranici trestní sazby z pěti na tři roky. To může hrát zásadní roli při ukládání trestu odnětí svobody: nově by totiž bylo možné za pohlavní zneužití způsobující těžkou újmu na zdraví uložit podmínku.

K návrhům ani neproběhla dostatečná odborná diskuze, především s organizacemi a institucemi, které poskytují služby obětem sexuálního násilí a které dokáží na základě poznatků z praxe vyhodnotit, jaké potřeby oběti mají. Návrhy navíc nejsou řádně odůvodněné a vysvětlené.

Návrhy nicméně přinášejí i některé změny, které hodnotíme jako pozitivní.

Jedním z nich je navrhovaná možnost uložit za sexuální násilí také peněžitý trest. Nejednalo by se o trest jediný, nýbrž doplňkový, tedy neznamená to, že by se pachatelé mohli “vyplatit” a nebýt jinak potrestáni.

Návrhy také počítají se zvýšením sazby u některých případů znásilnění, mimo jiné u znásilnění, ke kterému došlo souloží. 

Trestání sexuálního násilí a dalších forem genderově podmíněného násilí nás trápí dlouhodobě. Této problematice jsme se věnovali například ve výzkumu, v rámci kterého jsme zkoumali rozsudky v případech znásilnění, domácího násilí a stalkingu. Z naší analýzy jednoznačně vyplynulo, že tresty jsou v naprosté většině případů ukládány ve spodní polovině trestní sazby, nezřídka dokonce pod její dolní hranicí. Nejvíce alarmující jsou ale data za závažnější formy znásilnění, jako je například spáchání na dítěti mladším 15 let nebo při vzniku těžké újmy na zdraví. Až polovina trestů za tento zvlášť závažný zločin je uložena pod spodní hranicí trestní sazby. Celou výzkumnou zprávu k analýze rozsudků s názvem Bagatelizace a nerovnosti najdete zde.